Václav Havel – disident / 1969–1989
1969–70
Po srpnové okupaci varuje před rezignací společnosti. Na podzim se zapojuje do stávek studentů, věcně pojmenovává, analyzuje a odsuzuje poměry, nezadržitelně směřující k další totalitě. Postupně vylučován – stejně jako stovky dalších autorů a tvůrců – z oficiální kultury. Stává se zakázaným spisovatelem. V lednu 1969 se zapojuje do polemiky „Český úděl“, kterou rozvířil Milan Kundera. Diskuze o významu pražského jara a chování společnosti po sovětské okupaci probíhala v 1968–1970 na stránkách kulturních časopisů. Za účast na prohlášení Deset bodů, které odmítalo politiku tzv. normalizace, vyslýchán a obviněn z přípravy trestného činu podvracení republiky, trestní řízení odloženo. Začíná éra disentu.
1970–89
Pobývá střídavě v Praze a na chalupě Hrádeček u Trutnova, kde několik let těžce prožívá autorskou krizi a odloučení od kulturního světa. V Československu jsou jeho díla VH zakázaná, žije z honorářů za vydávání knih a uvádění her ve světě. (více než 300 premiér), eseje jsou překládány a publikovány v prestižním zahraničním tisku. VH je mezinárodně respektovaných spisovatelem, Hrádeček se stává jedním z center nezávislé české kultury a boje za občanská práva.
11. prosince 1970
Umírá matka Božena Havlová.
1974–75
Pracuje v trutnovském pivovaru jako pomocný dělník. Reflexí této zkušenosti je hra Audience (1975), v níž se poprvé objeví postava nesmělého disidenta Ferdinanda Vaňka. Další „vaňkovky“, hry s tímto „nehrdinským hrdinou“, bude psát nejen VH sám, ale i jeho přátelé z disentu.
8. dubna 1975
Píše Otevřený dopis nejvyššímu představiteli čs. komunistů Dr. Gustávu Husákovi, kritickou analýzu „normalizace“, jež ve skutečnosti znamená demoralizaci a ztrátu lidské identity.
listopad-prosinec 1975
Zakládá samizdatovou Edici Expedice, která šíří ve strojopisných kopiích texty zakázaných autorů. Jediný pokus o domácí uvedení hry VH: Premiéra Žebrácké opery (inspirované hrou Johna Gaye), ironického podobenství o „soužití“ kriminálního podsvětí se světem mocenských složek, uvede amatérské Divadlo na tahu (režie Andrej Krob) v Horních Počernicích. Následují vyhazovy z práce a stíhání účastníků i pouhých diváků: Událost symbolického významu pro vytvoření komunity českého disentu.
1976
Prostřednictvím někdejšího kolegy z časopisu Tvář Jiřího Němce se sbližuje s hudebním a kulturním undergroundem, především s jeho vůdčí postavou Ivanem Martinem Jirousem (nar. 1944). Když je proti hudební skupině Plastic People of the Universe zaveden trestní proces, VH organizuje protesty na podporu obviněných. V srpnu se připojuje k dopisu sedmi českých spisovatelů a filosofů německému spisovateli Heinrichu Böllovi v této věci. Kolem soudního procesu vzniká společenství, tvořící základ budoucí Charty 77.
9. října 1976
Ve vídeňském Burgtheateru měly premiéru jednoaktovky Audience a Vernisáž. Díky řediteli divadla Achimu Benningovi začalo desetiletí, v němž byly postupně uvedeny téměř všechny Havlovy hry, některé ve světové premiéře.
6. ledna 1977
Zveřejněna Charta 77, manifest hnutí za dodržování lidských práv v Československu. V Chartě se spojí několik stovek aktivistů z různých názorových proudů – demokratického, křesťanského, reformně komunistického i undergroundového. VH je spoluautorem textu a jedním ze tří prvních mluvčích Charty. Je zatčen a vězněn ve vyšetřovací vazbě od ledna do května. V říjnu je podmínečně odsouzen za „poškozování zájmů republiky v cizině“. Další z mluvčích, filosof Jan Patočka (nar. 1907), s nímž se VH velice sblížil, umírá na následky vyčerpání po policejních výsleších.
1. října 1977
Na Hrádečku u Trutnova probíhá III. festival druhé hudební kultury. Přestože byla přehlídka vesměs zakázaných undergroundových hudebníků na neoficiálním pódiu trestná, sešly se na Hrádečku dvě stovky lidí.
27. dubna 1978
Společně s dalšími signatáři Charty 77 zakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), jehož úkolem je sledovat a zveřejňovat případy lidí, pronásledovaných v rozporu s tehdejšími čs. zákony.
srpen 1978
Účastní se první schůzky představitelů polského Výboru společenské sebeobrany (KOR) a Charty 77 na československo-polských hranicích. V září na druhé schůzce spolupodepisuje Společný dopis obráncům lidských práv ve východní Evropě signovaný 21 účastníky schůzky. Třetí schůzku plánovanou na říjen maří československá a polská policie.
říjen 1978
Píše svůj neznámější esej Moc bezmocných, analýzu situace a možností politického disentu, text o vystoupení ze „života ve lži“ a pokusu o „život v pravdě“.
1978–79
VH v šestiměsíčním domácím vězení. Od prosince 1978 hlídkuje státní bezpečnost na schodišti pražského bytu a staví zvláštní strážní domek naproti Hrádečku, přezdívaný Lunochod. V květnu 1979 byl VH s dalšími jedenácti členy VONS zatčen.
1979–83
Vězení. Dostává nabídku k ročnímu pobytu v New Yorku, jinými slovy nabídku k emigraci. VH odmítá a vzdává se tak možnosti vyhnout se vězení, nebudou-li propuštěni ostatní političtí vězni. Z vězení píše dopisy manželce, které promění v cyklus filosofických esejí o etice a odpovědnosti a o vztahu k bohu. Jeho přátelé z nich sestaví knihu Dopisy Olze, která bude přijata coby hlavní myslitelské dílo VH a brzy přeložena do řady světových jazyků.
22. července 1979
Umírá otec Václav M. Havel.
říjen 1979
Proces se členy VONSu. VH odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky, k podobným trestům odsouzeni aktivisté VONSu Petr Uhl, Jiří Dienstbier, Otta Bednářová, Václav Benda, Dana Němcová a další.
1980 a dál
Rozvíjí se zahraniční podpora VH, především v uměleckých kruzích. Různá divadla i televize uvádějí jevištní rekonstrukci soudního procesu. V létě 1982 se na divadelním festivalu v Avignonu inscenuje Noc za Václava Havla, soubor vídeňského Burgtheatru organizuje petici na jeho podporu, za propuštění se přimlouvají i někteří západní politici. Je oceněn čestnými doktoráty univerzity v Torontu a v Toulouse-Le Mirail
1983
Přerušen výkon trestu ze zdravotních důvodů. Po onemocnění těžkým zápalem zápasí o život – mj. i díky široké mezinárodní solidaritě je propuštěn do domácího ošetřování.
1984
Vzniká hra Largo desolato, příběh disidenta, intelektuálního i mravního vůdce národa, který z posledních sil bojuje o svou identitu.
1984–1989
V exilu vycházejí soubory esejů a článků O lidskou identitu a Do různých stran (editor Vilém Prečan). VH poskytuje řadu interview prestižním západním deníkům a časopisům, veřejně se zastává nespravedlivě stíhaných a stará se o jejich finanční podporu, pokračuje v psaní her a ve vydávání Edice Expedice, je členem redakční rady Lidových novin a spoluzakládá časopis O divadle. Zatímco doma je sledován, zadržován a šikanován, ve světě je oceněn Erasmovou cenou a Mírovou cenou německých knihkupců. Doma i v zahraničí se upevňuje stále více jeho role coby neoficiální ústřední autority českého disentu.
16. srpna 1984
Domovní prohlídka na Hrádečku, při níž policie zabavuje velké množství knih, časopisů, magnetofonových pásků, fotografií, osobní korespondence a jiné dokumentace. Předmětem policejní šikany je i v následujících letech.
1985
Vzniká hra Pokoušení, ironická variace na mýtus o Faustovi, zasazená do aktuálních kulis. I zde jde o smlouvu s ďáblem a souboj s vlastním svědomím, který hrdina nakonec prohrává.
červen 1986
Dokončuje knihu Dálkový výslech, autobiografický rozhovor s novinářem Karlem Hvížďalou, pokus o shrnutí svého života v padesáti letech.
1988
Díky přátelům proběhlo na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou první veřejné vystoupení VH po devatenácti letech. Poté 10. prosince projev na první (a jediné) povolené nezávislé manifestaci k Mezinárodnímu dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze. Během celého roku se účastní v rámci Charty 77 schůzek se zahraničními politiky a diplomaty (mimo jiné s francouzským prezidentem François Mitterrandem).
1989
V průběhu týdne protestů na Václavském náměstí k výročí sebeupálení Jana Palacha (tzv. Palachův týden) je zadržen a odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně. Na jeho podporu vzniká petice, k níž se připojují i mnozí umělci, působící v „oficiální“ kultuře. Prolamuje se tak hranice mezi oficiální a alternativní kulturou. Vzniká rovněž kampaň na podporu udělení Nobelovy ceny míru. V květnu je VH podmínečně propuštěn z výkonu trestu. Ihned po propuštění VH spoluiniciuje petici za demokratizaci československé společnosti Několik vět, kterou podepíše několik desítek tisíc lidí. V říjnu je ještě jednou zatčen – tentokrát již jen na několik dní. Režim se zjevně hroutí.