Adam Michnik: Všichni jsme Ukrajinci
7. březen 2022
Každý, kdo zná polské dějiny, si musí připomenout září 1939, kdy hitlerovská armáda napadla Polsko na „obranu pronásledovaných Němců“. Po dvou týdnech přišla Hitlerovi na pomoc sovětská armáda na „obranu pronásledovaných Ukrajinců a Bělorusů“. Dnes chce Putinovo vojsko „bránit“ mírumilovné obyvatele Ukrajiny před „ukrajinskými fašisty a nacionalisty“, kteří v Donbasu prováděli „vyhlazovací politiku“.
Ano! Putinovo brutální přepadení, postupy zavedené Hitlerem a Stalinem. Takže Putin bohatě a bez zábran používá rétoriku největších totalitních zločinců 20. století.
Je to konec našeho světa, ve kterém jsme žili od roku 1989. Důsledky toho si ještě nedokážeme představit. Je to snad začátek světové války?
Ukrajinci jsou určitě nejnešťastnějším národem v Evropě. Kromě zatvrzelého, hrdinného, mnohaletého boje nikdy dříve nedokázali vytvořit a ubránit vlastní stát. Byli oběťmi rusifikace a národnostního útlaku, diskriminace a represe, byli vězněni a mučeni. Byli obětmi Hladomoru a stalinského teroru. Umírali z rukou hitlerovských okupantů, a posléze stalinovských katů.
Ale v každé generaci opakovali, že „Ukrajina ještě nezemřela“.
Dnes tato slova opakují navzdory hanebným, podlým a lživým prohlášením Putina. Tento podplukovník KGB chápe svět jako vlastní, privátní vězení, v němž každého vlastní, v němž každého může nechat zavřít do vězení nebo zavraždit. Zavražděna byla Anna Politkovská, protože psala pravdu o zločinech v Čečensku. Zavražděn byl Boris Němcov, protože byl populárním demokratickým politikem. Uvězněný byl také Michail Chodorkovskij, protože se odvážil veřejně kritizovat korupci Putinova režimu. Dnes sedí ve vězení Alexej Navalnyj, protože mluví hlasem Ruska, které nechce nosit uniformy Putinových lokajů.
Svět to musí vědět, má-li sebrat odvahu a nepřipustit, aby toxická akceptace této zločinné politiky dnes vyhrála. Mlčení může být projevem zbabělého souhlasu a kapitulace před touto zločinnou silou.
Každý by si měl připomenout konsekvence shody demokratického světa s požadavky totalitních režimů v Mnichově v roce 1938 nebo v Jaltě v roce 1945. To byly projevy ústupků vůči násilí.
Chamberlain a Daladier věřili, že v Mnichově budují mír pro celé generace a otevřeli Hitlerovi cestu k agresi. Roosevelt věřil, že přesvědčí Stalina racionálními argumenty, a dal mu do rukou polovinu Evropy.
Nekráčejme tou cestou.
Dnes je třeba jasně a nahlas říci: všichni jsme Ukrajinci. Ve Varšavě a v Paříži, v Berlíně a v Praze, v Londýně a v Budapešti, musí být nahlas řečeno: Ukrajinci bojují nejen za sebe, ale také „o naši a vaši svobodu“.
Gazeta Wyborcza, 25. února 2022
(překlad Taťjana Langášková)