Uvedení knihy Odolná společnost

Krize, kterými procházíme, nás nutí přemýšlet o tom, jakou jsme společností a zda se máme o co opřít, chceme-li těmto krizím dostát. Ve veřejných debatách se stýkáme s různými analýzami české společnosti: jsme označeni za společnost rozdělenou, rozdrobenou, narcistní, či zchoulostivělou, v dalších kontextech se mluví o tekuté, zrychlené, oportunistické či vyčerpané společnosti. Dokumentární výzkum, který vyústil v knihu Odolná společnost. Mezi bezmocí a tyranií, zkoumal skrze rozhovory s vlivnými aktéry v různých oblastech veřejného života, jaké máme předpoklady pro to být společností odolnou. Namísto akademického výkladu pojmu „společenská odolnost“, či plošného průzkumu veřejného mínění zvolil tento výzkum jiný postup. Zaměřil se na podrobné mapování praktických znalostí o tom, co v české společnosti funguje, co je k dispozici, ale je záhodno to víc rozvinout a co potřebujeme změnit, chceme-li se vyhnout dvěma krajnostem ve vztahu ke krizím: upadnout vůči nim do bezmoci, nebo krize nahradit bojem o nadvládu jedněch nad druhými.