úterý 2. leden 1990

Odlétali jsme ráno ze starého ruzyňského letiště, které po vzniku nového letiště sloužilo jako vládní. Myslím, že letadlem vládní letky TU 154. Ještě před odletem se v salonku člen německé strany zelených („Grünen“) Milan Horáček snažil pozměnit program v západním Německu tak, aby setkání s představiteli jeho strany proběhlo před tiskovou konferencí prezidenta, nikoli po ní.

Přistáli jsme ve východním Berlíně. Václava Havla uvítal Martin Gerlach, nejvyšší státní představitel NDR. Po jednání s ním následovalo setkání s Novým fórem (Neue Forum), které bylo německou obdobou našeho OF, a některými dalšími nezávislými iniciativami.

Na tiskové konferenci obou hlav států zazněla kromě jiného z úst Václava Havla i tato slova: „Naše návštěva byla původně koncipovaná jako spíš symbolická, ale velmi rychle se proměnila v návštěvu pracovní, což odpovídá zrychlujícímu se tempu dějin.“ Když jsem o dva roky později vydal knihu přepisů nahrávek jednání OF s představiteli tehdejší moci, nazval jsem ji Zrychlený tep dějin.

Byli jsme de iure ve východním Berlíně, ovšem de facto už tehdy existoval Berlín jen jeden. Zeď oddělující obě části města nad Sprévou probourali Němci v listopadu. Prošli jsme symbolicky Braniborskou bránou z jednoho Berlína do druhého.

Návštěva druhé části Německa se konala v Mnichově. Začala odpoledne a k zajímavostem patří, že na obou stranách měřili čas, aby žádná z návštěv nebyla ani o vteřinu kratší či delší.

Po příletu do Mnichova a po jednání s prezidentem Richardem von Weizsäckerem a kancléřem Helmutem Kohlem následovalo setkání s Willy Brandtem a představiteli německé sociální demokracie SPD. Poté přišli na řadu Zelení.

Návratem do Prahy a následnou hodnotící poradou skončil náš první pracovní den s novým prezidentem. Náročnost a pracovní tempo, které prezident nastavil jako laťku hned po nástupu do funkce, pak zůstaly v platnosti hodně dlouho. Na volné víkendové dny a mírnější pracovní tempo jsme si museli počkat.