pondělí 1. leden 1990

Do bytu Havlových na nábřeží přišli ráno prezidentovi popřát k Novému roku kominičtí učňové.

Stávající pracovníci prezidentské kanceláře se už dostatečně zmobilizovali, takže úřad byl v den státního svátku v plném provozu. Na Hradě měl prezident malou poradu s nejbližšími spolupracovníky. Kromě jiného se probral průběh slavnostního představení opery Bedřicha Smetany Libuše a příchodů do divadla. Celou záležitost jsem o několik dní dříve domlouval s Marií Hradeckou, tajemnicí dočasného ředitele Národního divadla Ivo Žídka. Divadlo toto představení na počest nově zvoleného prezidenta republiky samo nabídlo, ovšem kdo má být v hledišti, to byl trochu oříšek. Existovaly dvě možnosti: buď tzv. velký protokol, to jest celé divadlo vyhrazené pouze pro pozvané hosty, nebo malý protokol, tedy rezervovat pouze část sedadel a zbytek dát do prodeje. Vybrali jsme druhou možnost. Výsledný „zasedací pořádek“, tedy konkrétní obsazení lóží naleznete jako kopii mých poznámek v obrazové dokumentaci, kde je rovněž ručně psaná pozvánka na představení i s pozváním do prezidentského salonku o první přestávce.

Odpoledne po vysílání prezidentova projevu v Československé televizi se konala na nábřeží porada k návštěvě obou částí Německa. Kromě prezidenta a mne se jí účastnili ministr zahraničí Jiří Dienstbier, spisovatel Pavel Kohout, který žil poté, co emigroval, ve Vídni, šéfredaktor Svědectví Pavel Tigrid a vedoucí zahraničního oddělení OF Martin Palouš. Průběh porady je součástí přiložené zvukové dokumentace.

Večer v Národním divadle jsem čekal s prezidentem a jeho manželkou v prezidentském salonku na pokyn, kdy má Václav Havel s Olgou vkročit do prezidentské lóže. Zazněly prezidentské fanfáry a Václav bez pokynu vyrazil. Za ním Olga. Všichni v divadle stáli a prezidentovi nezbylo než vyčkat vstoje, až fanfáry doznějí. Ozval se potlesk, lidé se usadili a dirigent Zdeněk Košler zvedl taktovku. Zazněly tytéž fanfáry, tentokrát už ovšem jako začátek Smetanovy opery.

O druhé přestávce se prezident setkal s přáteli v salonku. Olga Havlová se po anglicku vytratila a šla pěšky domů. Opera se jí zdála nekonečně dlouhá. Bylo jasné, že Olga zůstane svá a novým postavením se nenechá spoutat.