středa 13. prosinec 1989

Václav Havel se uchýlil do „skrýše“, kde si chtěl v klidu promyslet další kroky, nerušen vyčerpávajícím denním programem. Ale i nadále za ním docházely různé návštěvy a spojky se vzkazy. O několik týdnů později vyšla najevo kuriózní věc: ve „skrýši“, tedy ve vinohradském ateliéru výtvarníka Josky Skalníka, bylo instalováno odposlouchávací zařízení tajné policie, takže StB byla o tom, co se v ateliéru děje, informována ze všech nejlépe.

Na základě pokynů Václava Havla ze „skrýše“ jsem zatelefonoval do St. Gallenu Otu Šikovi, do Mnichova Lídě Rakušanové, do Paříže Pavlu Tigridovi a vyřídil jim přání Václava Havla, aby se co nejdříve objevili v Praze. Šik a Rakušanová bez váhání souhlasili, Tigrid si nebyl jist. Řekl, že musí svolat rodinnou poradu, která rozhodne o správném termínu jeho návratu do vlasti. Na mou námitku, že správný termín je právě teď, nereagoval.

Václav Havel napsal do prosincového čísla Lidových novin úvodník jako rozloučení s jejich samizdatovým obdobím. Nazval jej „Goodbye, samizdat“. Z Joskova ateliéru mi text diktovala po telefonu Eda Kriseová.

Ústav pro výzkum veřejného mínění uskutečnil orientační průzkum názorů československých občanů na volbu prezidenta republiky. Ankety se zúčastnili respondenti ze všech krajů ČSSR, muži i ženy různého věku a sociálního postavení. Více než čtyři pětiny z nich se vyslovily pro přímou volbu prezidenta republiky.

Další kolo jednání rozhodujících politických sil proběhlo v podvečerních hodinách ve Valdštejnském paláci v Praze. Ohledně způsobu volby prezidenta opět nedospěly k dohodě. Shodly se pouze na nezbytnosti rekonstrukce zastupitelských sborů a na prodloužení lhůty potřebné ke zvolení nového prezidenta.

Spor o způsob volby prezidenta pokračoval i ve Federálním shromáždění. Komunističtí poslanci, disponující v parlamentu absolutní většinou, podali návrh zákona o referendu, jehož součástí byla přímá volba hlavy státu.

Bulharští komunisté přistoupili ke zrušení vedoucí úlohy strany a začali jednat s opozicí.

Představitel KV VPN Ján Budaj odmítl výzvy k odtržení Slovenské republiky, které zaznívaly z okruhu slovenského exilu, zejména z Kanady.