úterý 5. prosinec 1989

Poučen fiaskem Ladislava Adamce předložil staronový předseda české vlády František Pitra návrh složení nové vlády. Usednout v ní mělo osm členů komunistické strany, po dvou ministrech ze stran socialistické a lidové a pět nestraníků. Tedy komunisté a nekomunisté měli být zastoupeni v poměru 8 : 9. Český parlament (Česká národní rada) jeho návrh schválil a nová vláda byla oficiálně jmenována. Osmi ministrům vyjádřilo OF svou podporu, zbylých devět vzalo na vědomí.

V Koordinačním centru OF jsme se připravovali na třetí jednání s Ladislavem Adamcem. Po zkušenosti s premiérem Pitrou si Václav Havel pro jistotu napsal několik adeptů na členy vlády, ač jsme dosud stále opakovali, že nebudeme nikoho nominovat, pouze podporovat, nepodporovat či brát na vědomí. Ale situace se vyvíjela, bylo třeba reagovat rychle, neztrácet nasazené tempo. Přišli jsme do budovy Úřadu vlády přesně v dohodnutých 15 hodin. Složení delegací se dále zredukovalo: nás bylo šest, Adamce doprovázeli pouze jeho poradce Oskar Krejčí a Miroslav Pavel, který tehdy seděl na dvou židlích - stále byl premiérovým poradcem a mluvčím federální vlády, ale současně byl toutéž vládou jmenován do funkce ústředního ředitele Československé televize. Havlově důvěře se rozhodně netěšil a striktně vzato tam neměl co dělat, ale pro Adamce byl evidentně nepostradatelný. Zato tentokrát překvapivě chyběl Čalfa, který doposud vždy seděl po Adamcově levici.

Vzrušený průběh jednání byl plný nečekaných zvratů, jak dokládá nahrávka, a byli jsme jím zaskočeni. Po návratu do Aurory, tehdejšího provizorního sídla ústředí OF, jsme svolali Akční skupinu, podali zprávu o průběhu schůzky a začali ji analyzovat.

Doprostřed našeho jednání nečekaně vtrhla skupinka oblečená do pionýrských krojů. Byl to „veselý Mikuláš“ Společnosti za veselejší současnost. Předali všem rudé karafiáty a malá zrcátka s tím, že je načase se do nich podívat, protože už začínáme vypadat hrozně. Proto bychom si měli odpočinout a načerpat nové síly. Na odpočinek ovšem nebylo ani pomyšlení. Naopak problémů přibývalo. Situace byla natolik výbušná a proměnlivá, že jsem se rozhodl nahrávat ne jenom jednání delegace OF s oficiálními orgány, ale vše. Měl jsem však velký problém, neboť nebyly kazety. Nedostatek toho či onoho zboží byl pro období socialismu typický. Nyní navíc lidé houfně nahrávali tehdejší přelomové dění vysílané rozhlasem nebo si natáčeli průběh manifestací přímo na místě, takže magnetofonové kazety zcela vykoupili. Mí kolegové a pomocníci sháněli kazety marně. S těžkým srdcem jsem sáhl do svého rozsáhlého archivu hudebních nahrávek a začal přemazávat jednu kazetu po druhé. Tím jsem přišel o řadu zcela unikátních snímků především z živých koncertů, zato jsem získal autentické svědectví, jak a co se tehdy dělo.

V úterý 5. prosince jsem nahrál celkem osm kazet, každou v délce půldruhé hodiny, celkem dvanáct hodin čistého času. Ke každé nahrávce zde uvádíme pouze několik podstatných bodů, zbytek by měl být zřejmý z nahrávek samotných.

Na jednání krizového štábu OF (krizový štáb bylo nejužší grémiem KC OF, méně početným než Akční skupina) Michael Kocáb krátce před půlnocí navrhl, aby OF nominovalo na funkci prezidenta republiky Václava Havla. Havlovo stanovisko bylo zpočátku dosti odmítavé. Jak dokládají nahrávky, postupně se s touto myšlenkou smiřoval – ač nerad.