Olga Havlová
(* 11. 7. 1933, Praha, † 27. 1. 1996, Praha)
první manželka prezidenta republiky
První manželka prezidenta Václava Havla, Olga Havlová roz. Šplíchalová se narodila 11. července 1933 v Praze. Vyrůstala v dělnickém prostředí pražského Žižkova. Po základní škole se vyučila v Baťově továrně, kde také později pracovala. Během padesátých let vystřídala řadu různých zaměstnání, pracovala například jako účetní nebo prodavačka. V letech 1961 – 1969 byla zaměstnána jako uvaděčka v Divadle Na zábradlí, kde v té době působil i Václav Havel.
S Václavem Havlem se seznámila již v roce 1956 a provdala se za něj po osmileté známosti v roce 1964. Od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.Po potlačení Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa vystupovala po boku svého manžela proti politické represi komunistické normalizace. Vyvrcholením této činnosti bylo v lednu 1977 publikování Charty 77.
Charitativní činnost
V tradici Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných založila s přáteli z Charty 77 počátkem roku 1990 Výbor dobré vůle. V roce 1992 založila Nadaci Olgy Havlové a členové Výboru dobré vůle se stali členy její správní rady, jíž paní Olga předsedala. Hlavním cílem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové je pomáhat lidem se zdravotním postižením, lidem opuštěným a diskriminovaným v jejich začlenění do společnosti.
K pátému výročí založení Výboru dobré vůle se paní Olga rozhodla, že Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové bude každoročně udělovat „Cenu Olgy Havlové“ osobnosti se zdravotním postižením, která se velmi zasloužila o zlepšení podmínek života lidí s postižením. Podobně jako jiné jeho aktivity, i tato cena má působit na lepší poznání života lidí s postižením, na vnímání jejich zvláštních potřeb a na integraci do společnosti.
Ceny a vyznamenání
Za dramaturgii a produkci Originálního videojournalu získala prémii Českého literárního fondu za rok 1989. Za svoji charitativní práci ve Výboru dobré vůle byla v Norsku vyhlášena „Ženou roku 1991“ a za práci pro děti převzala v létě 1995 v Nizozemí dětskou cenu „baronka ze Země všech časů". V roce 1997 jí byl propůjčen Řád Tomáše Garrigue Masaryka in memoriam za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.