Menu Prohledat web KVH EN

Z korespondence Ludmily Ulické a Michaila Chodorkovského

24. říjen 2013

Ilustrace

Na zítřejším Čtení za Michaila Chodorkovského zazní i úryvky z jeho korespondence se spisovatelkou Ludmilou Ulickou:

Ulickaja Chodorkovskému

15. 10. 2008

Vážený Michaile Borisoviči!

Jsem velmi ráda, že se naskytla možnost být s Vámi ve styku. Moje rodinná historie je taková, že mí dědové proseděli celkem dvacet let a mí přátelé, šedesátníci, také přispěli svým dílem. A toto téma je pro ruskou literaturu velmi podstatné.

(...) Víte přece, že na ně existují dva pohledy: Solženicyn byl přesvědčen,

že vězeňská zkušenost člověka zoceluje a je sama o sobě velmi cenná, kdežto jiný vězeň, který měl menší štěstí, Varlam Šalamov, zastával názor, že zážitek vězení je pro normální lidský život nepatřičný a mimo vězení neupotřebitelný.

(...) Jak se Vám daří se s ním (vězením) vyrovnat? Necítíte se jako v hrozném snu? Bylo by zajímavé vědět, jak se změnil Váš žebříček hodnot: které věci, jež se na svobodě zdály důležité, ztratily v lágru smysl? Vznikají nové duševní pochody, nějaká neočekávaná zkušenost?

(...) Anna Achmatovová řekla svého času o Brodském, když byl poslán do vyhnanství: „Dělají našemu zrzkovi životopis.“ Vám skutečně „dělají“ životopis a chtělo by se o tom psát už v minulém čase. (...)

S úctou Ludmila Ulickaja

Chodorkovskij Ulické

15. 10. 2008

Vážená Ludmilo Jevgenijevno!

Velmi Vám děkuji za podporu. (...)

Pokud jde o vězení, není to bohužel ta nejlepší zkušenost. Proto mi spíš vyhovuje Šalamov než Solženicyn. Myslím, že rozdílnost jejich postojů souvisí s tím, že Solženicyn považoval autoritativní, to znamená vězeňský způsob řízení země za přípustný. Jako „humanista“ ovšem pokládal za nezbytné, aby vládce zakusil potrestání na vlastní kůži. Stojí to za úvahu, ale nezastávám to.

Vězení je místem antikultury, anticivilizace. Platí zde dobro–zlo, lež–pravda. Chátra zde vychovává chátru a slušní lidé se cítí hluboce nešťastní, protože uvnitř toho odporného systému nic nezmohou.

(...)

Mým receptem na přežití je učit se chápat a odpouštět. Čím lépe a do hloubky porozumíš, navlékneš si cizí kůži, tím složitější je odsuzovat a jednodušší odpouštět. Výsledkem někdy bývá, že se stane zázrak: zlomený člověk se napřímí a skutečně se stane člověkem.

(...)

Úryvky byly převzaty z Lidových novin.

Sdílet

Facebook | Twitter