Menu Prohledat web KVH EN

Závěrečná řeč pronesená Vladimirem Kara-Murzou

25. duben 2023

Ilustrace

Vladimir Kara-Murza, ruský opoziční politik, historik a držitel Ceny Václava Havla za lidská práva 2022, byl ruským soudem obviněn z vlastizrady a odsouzen na 25 let vězení. Kara-Murza dostal nejvyšší sazbu žádanou žalobci a zároveň nejtěžší trest doposud udělený kritikům režimu. Přinášíme závěrečný projev Vladimira Kara-Murzy ze dne 10. dubna 2023 v českém překladu docentky Jitky Komendové z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

„Občané soudci! Byl jsem přesvědčen, že po dvou desetiletích v ruské politice, po všem, co jsem viděl a zažil, mě už nemůže nic zaskočit. Musím však přiznat, že jsem se mýlil. To, že můj soudní proces v roce 2023 překonal procesy se sovětskými disidenty v šedesátých a sedmdesátých letech, pokud jde o uzavřenost a diskriminaci obhajoby, mě totiž přece jen překvapilo. Nemluvě o požadované délce trestu a řečech o „nepříteli“: tohle už nejsou ani sedmdesátá léta — jsou to léta třicátá. Jako historika mě to vede k zamyšlení.
 
Ve fázi, kdy jsem coby obžalovaný vypovídal, mi předseda senátu připomněl, že jednou z polehčujících okolností je „lítost nad spáchaným činem“. Přestože je teď kolem mě veselého opravdu málo, nedokázal jsem potlačit úsměv. To zločinci přece mají litovat svých činů. Já jsem ve vězení za své politické názory. Za to, že jsem protestoval proti válce na Ukrajině. Za mnohaletý boj proti Putinově diktatuře. Za podíl na prosazení individuálních mezinárodních sankcí podle Magnitského zákona proti porušovatelům lidských práv.
 
Nejen, že ničeho z toho nelituji — jsem na to hrdý. Jsem hrdý na to, že mě Boris Němcov přivedl do politiky. A doufám, že se za mě teď nestydí. Podepisuji se pod každé slovo, které jsem pronesl a teď je mi kladeno za vinu. Já sám se viním z jediného: že se mi za celá léta politické činnosti nepodařilo přesvědčit dostatek krajanů a politiků demokratických zemí o tom, jaké nebezpečí představuje současný režim v Kremlu pro Rusko a pro svět. Dnes je to už každému jasné, ovšem za strašlivou cenu — za cenu války.
 
V závěrečné řeči obvykle lidé prosí, aby byli zproštěni viny. Pro člověka, který se nedopustil žádného trestného činu, by zproštění viny bylo jediným legitimním rozsudkem. Já ale tento soud o nic neprosím. Znám svůj rozsudek. Znal jsem ho už před rokem, když jsem uviděl v zrcátku svého auta, že za mnou běží muži v černých uniformách a černých maskách. Taková je dnes v Rusku cena za nemlčení.
 
Vím však také, že přijde den, kdy se temnota nad naší zemí rozptýlí. Kdy černá bude nazvána černou a bílá bílou. Kdy bude oficiálně uznáno, že dvakrát dva jsou stále čtyři, kdy válka bude nazývána válkou a uzurpátor uzurpátorem a kdy za zločince budou označení ti, kdo válku podnítili a rozpoutali, a nikoli ti, kdo se ji snažili zastavit.
 
Ten den musí přijít stejně tak, jako jaro, které vždy vystřídá i tu nejmrazivější zimu. Naše společnost pak otevře oči a zhrozí se toho, jak strašné zločiny jsou jejím jménem páchány.
 
Právě tímto uvědoměním, touto reflexí začne dlouhá, těžká, ale pro nás všechny tak důležitá cesta k uzdravení Ruska, k jeho návratu mezi civilizované země.
 
Dokonce i dnes, v té tmě kolem nás, i v kleci, v níž teď sedím, miluji svou zemi a věřím v náš lid. A věřím, že tuto cestu zvládneme.”
 
 

Sdílet

Facebook | Twitter