Svobodná akademie: Václav Bělohradský. Přežije demokracie antropocén?

Politickým náboženstvím posledních dvou století byla víra v neomezený ekonomický růst, založený na stále rychlejším technologickém rozvoji, který měl přinést „emancipaci člověka od všech omezení a závazků“, daných jeho časoprostorovou situovaností na planetě Zemi. Ve věku antropocénu je třeba založit demokratické ústavy na deklaraci závislosti na našem pozemském domově, na nové společenské smlouvě, v níž bude uzákoněna povinnost lidstva respektovat ve své činnosti planetární meze jako nový globální kategorický imperativ. Proč se nedaří v post-faktickém prostředí digitálních mělčin zformovat demokratickými prostředky názorovou většinu, schopnou politicky reprezentovat naši závislost na Zemi a podřídit ekonomický růst planetárním limitům lidské činnosti? Proč jsme tak bezmocní proti tyranii růstové ekonomiky?