Václav Havel: Audience

V Audienci (1975) diktuje tempo a rytmus pivo. Čím hlouběji se sládek, klíčová postava hry, noří do piva, tím neodbytněji mu vrtá v hlavě otázka: Proč by místo něj nemohl psát udání sám na sebe Ferdinand Vaněk? Kdo jiný má vědět, co o něm chtějí vědět? Stačilo se inspirovat všedním, „znormalizovaným“ životem a úspěšná Havlova hra byla na světě. 

Zakázaný spisovatel Ferdinand Vaněk se po českých i světových jevištích potuluje už skoro padesát let. Jaké je poslání intelektuála? Kde je hranice principů a kde už se člověk „namočí“, kdy to za to stoji a kdy už ne? Václav Havel otázky nezodpovídá. Ani nenaznačuje. Provokuje, inspiruje, apeluje...

„Když ze sládka uděláte opilce, tak máte po hře. Držet v postavách život a nedělat z nich kašpary, to mi přijde nejdůležitější. V Havlovi je spousta situací, které jsou nadčasové a aktuální pro dnešek, stačí se jen držet textu. Vždycky jde o věčné problémy lidí, kteří si nevědí rady s tím, co je kolem, a sami se sebou,“ řekl Andrej Krob v rozhovoru pro Respektu v roce 2011.

Inscenaci Divadla na tahu, které se na hry Václava Havla specializuje už od roku 1975, zrežíroval Andrej Krob. Hrají Karel Beseda a Radek Bár.