Malířské smetí Otakara Slavíka

Sešitky, jak Slavík své deníky nazýval, vznikly jako pracovní i cestovní žurnály, jsou osobní vizí, intimním svědectvím o tom, co pro Slavíka umění znamenalo, čemu věřil a v jakých světech se pohyboval.

Ačkoli školený výtvarník, pracoval Slavík v různých dělnických profesích a vystavoval pouze v druhé polovině šedesátých let. Tehdy se jeho dílo stalo předmětem zájmů zejména v souvislosti s výtvarným směrem Nová figurace. Počátkem sedmdesátých let se sblížil s umělci z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, jejichž absurdní poetika odpovídala jeho naturelu. Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, za což byl vyloučen z Fondu výtvarných umělců a následně donucen k odchodu do rakouského exilu, kde pobýval až do začátku devadesátých let. Od té doby žil střídavě ve Vídni a v Praze.

Umělce a jeho výtvarné i slovesné dílo připomenou Dana Němcová a Duňa Slavíková.

Ukázky z knihy přečte Vojtěch Vondráček, hudební doprovod Hana Lundiaková Stinka.