Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela

neděle 26. listopad 1989

Michael Kocáb s Michalem Horáčkem vyjednali s premiérovým poradcem Oskarem Krejčím, že předseda vlády Adamec přijme delegaci OF vedenou Václavem Havlem. Ten se na jednání důkladně připravil.

Modrý salonek Obecního domu praskal ve švech. Na jedné straně dlouhého stolu sedělo spolu s premiérem celkem čtrnáct lidí. Nás přišlo dvanáct. Adamcova strana zvolila podobnou taktiku jako při „nultém“ jednání o pět dní dříve. Tehdy hovořili o jednání s „představiteli studentských, uměleckých a občanských kruhů pražské veřejnosti“. Snaha jakýmkoli způsobem upozadit význam Občanského fóra byla zřejmá – pokoušeli se je vmanipulovat do postavení jednoho z mnoha jednajících subjektů. Při novém jednání měl premiér Adamec po boku předsedu Socialistického svazu mládeže, předsedkyni Svazu žen, tajemníka Ústřední rady odborů, předsedu Svazu tělesné výchovy, předsedu Národní fronty Jihomoravského kraje. Při představování své delegace mimo jiné řekl: „i když jsem si to nevybíral, aby bylo mezi námi jasno“. Kdo mu ovšem účastníky vybíral a kdo dal souhlas k jednáním s Havlem, jsme se nikdy nedozvěděli. Byl to ÚV KSČ, nebo už Adamec jednal na vlastní pěst?

Učinil jsem odvážný krok, jenž by se dal nazvat drzostí. Aniž jsem se kohokoli ptal, položil jsem doprostřed stolu mezi premiéra a Václava Havla svůj magnetofon a spustil nahrávání. Trnul jsem, zda se neozvou protesty. Prošlo to. Od té doby jsem nahrával každé další jednání s tehdejšími vládními a stranickými představiteli a můj magnetofonek nějak začal k jednáním patřit.

Kopii části svých nahrávek jsem už před téměř čtvrt stoletím předal ke studijním účelům Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Nyní, s pětadvacetiletým odstupem od tehdejšího dění, jsem magnetofonové nahrávky převedl do elektronické podoby a dávám je prostřednictvím Knihovny Václava Havla v originální zvukové podobě k dispozici veřejnosti.

Poslechněme si nahrávku první. Záznam jsem pořizoval už od našeho vstupu do Modrého salonku. Je zřetelně slyšet, jak se premiér kohosi (patrně svého poradce Oskara Krejčího) potichu táže „Který je to? My se… já ho neznám, my se neznáme…,“ a vzápětí řekne nahlas: „Tak my se spolu neznáme ještě, jo?“ Havel odpoví: „Já jsem Havel,“ a Adamec naváže slovy: „Já jsem Adamec.“ Načež si oba podají ruce a zazní potlesk přítomných. Jednání první začíná.

Po odchodu z jednání nezbývalo příliš času. Václav Havel si narychlo napsal projev pro manifestaci na Letné, v němž, jak slíbil, uvedl premiéra.

Po sedm dní prožívá Praha i celá republika velké drama. Po čtyřiceti letech totalitní vlády začali doteď manipulovaní občané svobodně myslet a jednat. Za OF vám mohu oznámit, že dialog moci s veřejností začal. Dnes dopoledne se sešel ministerský předseda pan Adamec s delegací OF. Veřejně děkuji za dobrou vůli panu premiérovi, který za chvíli jako host OF promluví. Zítra projevíme svou touhu po demokracii, svobodě a míru manifestační generální stávkou. Prosíme vás, aby tato stávka neohrozila trvalé provozy, lidské zdraví a životy. Nechceme bořit naše hospodářství. Naopak, chceme, aby fungovalo lépe. Všichni si klademe otázku, co bude po stávce. OF navrhuje, aby stávkové výbory setrvaly v permanentní stávkové pohotovosti a zároveň se proměnily ve fóra, která budou svéprávnými a samostatnými reprezentanty společenské vůle v celé republice. V této chvíli musíme být jednotni proto, abychom se mohli brzy a pokojně rozejít do nejrůznějších svobodných odborových, politických, studentských a zájmových organizací. OF chce být mostem od totality ke skutečné demokracii a pluralitě, kterou posléze zajistí svobodné volby.

Večer v Laterně magice Akční skupina OF projednávala protesty studentů proti průběhu odpolední manifestace na Letné. Výhrady nám byly poněkud nepochopitelné. Studenti tvrdili, že jim OF ukradlo revoluci, a kritizovali jeho údajné totalitní praktiky. Nelíbilo se jim, že na Letné hovořil za studenty pouze Šimon Pánek, a jinak naprosto dominovali signatáři Charty, mezi nimi i nově propuštění vězni – Jiří Ruml, Rudolf Zeman a Petr Uhl. Nebyli spokojeni s vystoupením tří příslušníků pohotovostní jednotky VB, kteří zasahovali 17. listopadu proti demonstrantům na Národní třídě. Všichni tři dezertovali z policejních ubytoven a ukrývali se, aby je policie nevypátrala, protože měli důvodné obavy o své životy. Tito příslušníci se přišli lidem omluvit, nechtěli už mít s režimem, který je posílal proti jejich spoluobčanům, nic společného. Největší protest zazněl proti moderování Václava Malého, zejména proti té části, kdy s gestem směrem k Pražskému hradu zažertoval: „Podívej se Gusto, jak je tady husto.“

Rozebírali jsme tyto námitky, ale nechápali jsme je. Václav Havel se mnou na chvíli odešel z Akční skupiny do herecké šatny č. 10, kam jsme se v Laterně magice uchylovali, když jsme nebyli na některém grémiu OF. Václav navrhl, abychom šli zatelefonovat svým ženám, které sledovaly manifestaci v přímém přenosu Československé televize (zaměstnanci televize vypověděli poslušnost vedení a vzali vysílání do svých rukou). Pak si sdělíme, co nám naše partnerky řekly. Telefon byl v místnosti označené Prádelna. Celá revoluce tehdy probíhala za pomoci této jediné linky a volalo se přes ústřednu Národního divadla.

Do prádelny se člověk mohl dostat jen přes tlačenici televizních štábů a novinářů z celého světa, kteří v úzké chodbě před šatnou číhali na Václava, aby od něj získali aspoň krátké interview. Naučili jsme se houfem nekompromisně prodrat, zamknout se v prádelně a stejně rychle se vrátit zpět do naší šatny. Po telefonátech jsme zjistili, že obě ženy mají téměř identický názor. Druhá letenská manifestace jim připadala skvělá. Neviděly nic špatného ani na výběru hostů, ani na gestu a vtipu Václava Malého, ani v omluvě příslušníků VB (naopak jejich přítomnost velice ocenily).

Václav usoudil, že bychom se měli spolehnout na zdravý úsudek našich žen. Nespokojenost studentů mohla vyplývat z únavy, nervového vypětí posledních dnů a v neposlední řadě i z dezinformační kampaně, kterou šířili stále činní příslušníci StB. Velkou ztrátou pro OF ovšem bylo, že Václav Malý si vzal kritiku svého moderování příliš k srdci a na funkci mluvčího OF rezignoval.

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam

• Zpět na úvodní stránku