Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela

pondělí 13. listopad 1989

Václav Havel mne dopoledne odvezl z Hrádečku do Prahy, kde jsem začal realizovat jeho plán. Získat souhlas písničkářů bylo snadné. Všichni oslovení, ať už to byl Jiří Dědeček, Jan Burian, Vladimír Merta, Jiří Tichota ze Spirituál kvintetu či Ladislav Kantor ze skupiny C&K Vocal, byli nápadem nadšeni. Domluvil jsem první přípravnou organizační schůzku na úterý 21. listopadu v 17.00.

S Bárou Štěpánovou jsem domluvil, že se Společnost za veselejší současnost na setkání opravdu ujme pořadatelské role, získal její podpis na pozvánku, a když se Prahou mihl Milan Kňažko, podařilo se mi ulovit i jeho podpis.

Jistým problémem mohlo být rozmnožení pozvánky. Kopírovací stroje byly tehdy pečlivě střežené, aby se na nich nemohly kopírovat „nevhodné“ materiály. Riskantně jsem nakonec zvolil běžnou provozovnu podniku Fotografia, kde kromě vyvolávání filmů a výroby fotografií poskytovali i kopírovací služby na xeroxu. Ve všech provozovnách Fotografie tehdy platilo, že každý, kdo si nechává cokoli rozmnožit, musí předložit občanský průkaz a musí být zaevidován. Podal jsem pracovníkovi provozovny podepsanou pozvánku a řekl, že ji potřebuji dvěstěkrát okopírovat. Pozvánku si přečetl, ani nemrkl okem a odešel do jiné místnosti. Policii ovšem nevolal. Naopak přinesl namnožené a dokonce oříznuté lístečky. Občanku po mně nechtěl.

V Bratislavě se konal proces se čtyřmi členy „bratislavské pětky“. Hana Ponická, Vladimír Maňák a Anton Sedlecký byli osvobozeni, Miroslav Kusý byl odsouzen k podmíněnému trestu čtrnácti měsíců. Případ pátého člena „pětky“ Jána Čarnogurského se měl řešit v separátním procesu.

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam

• Zpět na úvodní stránku