Menu Prohledat web KVH EN

Vernisáž výstavy "Vypravěč" Otty Plachta

21. únor 2013

Ilustrace

Úvodní slovo kurátorky Marianny Placákové na vernisáži výstavy Otty Plachta Vypravěč:

Otto Placht (*1962 Praha) je výtvarník známý českému publiku především jako „malíř džungle“. V 80. letech vystudoval AVU a od roku 1990 do 1993 působil v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského. Původně se věnoval tvorbě podle teorie fraktálů a chaosu. V roce 1993 se setkal v Miami s obrazy umělce Pabla Amaringa, inspirovanými halucinogenní ayahuascou, které ho natolik uchvátily, že za ním odjel do peruánské Pucallpy. Několik let žil v džungli s indiány kmene Šipibó, jejichž estetikou je značně ovlivněn. Jak se sám vyjádřil: „Skončil jsem u úplně jednoduchých, geometrických skeletů a nevěděl jsem, čím to oživit. Táhla mě spontánní malba a měl jsem pocit, že v džungli bude ten šém, který dá kostrám život a obalí je živou tkání. No a ta živá tkáň mi nakonec úplně rozebrala skelet.“

První výstava Plachtových amazonských obrazů se konala v roce 1997 v Galerii Václava Špály. Od té doby autor vystavuje pravidelně v českých i zahraničních galeriích. Žije střídavě v Praze a Pucallpě, kde rovněž vyučoval jako hostující profesor na tamější univerzitě.

V Galerii Montmartre vystavuje Otto Placht cyklus obrazů z letošního roku s názvem Vypravěč. Staví se tu právě do role vypravěče, který tradičně obcházel roztroušené indiánské klany a vyprávěl dávné příběhy a mýty. Působil tak jako tmelící prvek kmene, který zprostředkovává vědění o životě v džungli. V Plachtových olejomalbách se tato stará kultura přirozeně prolíná do současnosti. Snad je to jakási novodobá peruánská mytologie viděná autorovýma očima.

Jsou zde zobrazeny základní mýty jako ten o stvoření rostlin (Kosmovize), tak mýty, které jsou součástí všedního života domorodců. Například Sirény, hroznýší ženy, které podle legendy obývají místní jezero Yarinacocha a stahují lidi pod hladinu svých vod. Je zde obsažena také další poloha, a to vnitřní vize či prožitky spojené s ayahuascou. Ayahuasca znamená v kečuánštině liána smrti. A to proto, že umožňuje podle indiánů kontakt s duchy, se kterými se člověk po smrti setká.  Tento halucinogenní nápoj odkrývá člověku jeho skryté světy. Otto Placht to popisuje jako „vnitřní zápas s ďáblem ve mně“, který člověka do určité míry osvobozuje, což můžeme vidět i v obrazeOčistec. Zároveň je ayahuasca tradičně používána šamany k léčitelství. K tomu odkazuje trochu ironicky obraz Šarlatán. V něm vidíme jakési novodobé peklo, tančící a svíjející se ženy, postižené svými démony, které se mění v hadí těla. Vše oděné v kraplaku čiší erotickou energií, přesto ale výjev nepůsobí negativně.

Právě tato živočišnost je pro svět Amazonie naprosto příznačná a odráží se i v Plachtově tvorbě, která není a ani nechce být intelektualizovaná. Otto Placht vstřebává podněty ze svého okolí, které v jeho případě představuje nejvíce džungle, do níž se neustále vrací, a její rozmanitá příroda umocněná zážitky s ayahuascou. Tak vznikají obrazy plné různorodých perspektiv a plynulých forem, které vegetativně vyrůstají jedna z druhé a navzájem se pohlcují. Jde zde o mnohovrstevnatou přeplněnost příběhy, jež je dána neuvěřitelně složitou strukturou života, kterou džungle představuje.

Jak řekl Otto Placht: „Amazonie je ezoterický svět ukrytý v koberci pralesa. Mizí tu prostor, mění se způsob porozumění. Nejsou tu světové strany, vždy bloudíte v kruzích. Vše se děje mezi životem a smrtí, v zemi, ve vodě, v bahně, ve vzduchu mezi listy, v korunách stromů.“

Marianna Placáková

Sdílet

Facebook | Twitter